Temné noci přikryté mlhou, stejně jako tajemství, která nosíme hluboko v sobě. Blízko, ale zároveň tak daleko. Silná, ale zároveň tak křehká. Říká se, že čas, všechny rány zahojí. Ale u těch hlubších, nestačí pouze tikot hodin. Uteklo spousta dní, rány se prohlubují. Lepší zdraví napomoct, než klesat do hlubin. Od té doby není lehké se sebou žít. Přiznat si, že je to něco, co čas už nespraví. Kdy z přikládání stal se neuhasitelný plamen, hřející, tajemství skrývající,

( únor, březen, duben, srpen, září ) Nevidím cestu. Necítím štěstí. Vidím utrpení. Cítím bolest. Slzy z očí. Kdy to skončí(m)? Marně...

Kdy budu už konečně připravena opustit svoje tělo a mysl.. Stát se ničím, či jinou formou života. Je to nechuť v život, je to nechuť v...

Víra, která drží nás při životě, víra, která postupně opouští tě. Věci které nedokážu vysvětlit, Věci, které ona, stihla mi nastínit....

Čím víc času se bojíš, tím míň času máš na život. Nejsem to já, proti komu zbrojíš, sama v sobě, hledám ten důvod. Udělali si z nás...

Byla to předpověď, kterou přehlédla zas. Stačilo málo, ale další strach stihl nárůst. Bylo to víc než jen oční potička a slovní zápas....