Podvědomí.

Čím víc času se bojíš,

tím míň času máš na život.

Nejsem to já, proti komu zbrojíš,

sama v sobě, hledám ten důvod.

Udělali si z nás loutku,

uprostřed nebezpečných her.

Snažíme se ve všem najít hloubku

a doufáme, že dá nám směr.

Myšlenky se stále vrací k tobě,

neustále, ztracená sama v sobě.

Kdy zažehl ten plamen,

udeří i blesk?

Zatím je to jenom sen,

který vyvolává stesk.

Noci kdy slzy v očích cítíš.

Studený déšť tančící v oknech,

to co na první pohled vidíš.

Kvůli čemu ztrácíš dech?

Marně se zde snažíš najít odpověď,

je zde temnota a bolest.

Nejsem v kostele, tohle není zpověď,

je to jen jedna z mnoha cest.

Co stojí za tím vším?

Věci kterým nerozumíme, neexistují,

učí nás věřit těm lžím.

Spojuju dva dílky, které do sebe nepasují.

Je to jako v umění,

nejsou zde pravidla,

nejsme ničím vinni,

vytváříme mistrovská díla.

Jednou přijde ten čas,

kdy kletba se zlomí.

Mojí duši, Bože spas,

aspoň v mém podvědomí.

https://www.youtube.com/watch?v=SMJlIdm4rD8