Zelená

Je to jak vstup do samotné duše, je to moje třetí oko, díky kterému jsem schopná přijít na to, kde problém koření.

I když nezdá se ti, že při smyslech kolikrát jsem, může to být naopak, je to jenom sen. Třetí oko sytě zelené, ve kterém odráží se hvězdy tajemné. Pohled do něj je jako pohled na čerstvě napadaný sníh, ve kterém slunce se odráží. Nejsem terč, nejsem pes, který za pamlsek zády se neobrací.

Vše kolem cítím a vnímám, zpěv ptáků, vítr, hlasy od vedle, kdy slyšíš hádající se pár, veškerý pohled který padne jinam. Pořád si pokládám tu otázku, zda jsi to právě ty, kdo život má mi obrátit. "Redflags" nebo jenom rozbitá mysl? V hlavě přehrávají se obrazy z minulosti, pod nohama jako by se podlaha začala hroutit. Volíš opatrné krůčky, protože sebemenší prasknutí by mohlo vést k hluboké propasti. Jsou tam charakterové rysy, které nahání mi strach.

Jak odráží se ta bestie s růží na ruce. Jak dokáže slizký had otrávit život na tak dlouho a způsobit takové hluboké jizvy?

Nedávám mu průchod, vynoří se vždy, když objeví se hadí rys. Na píšťalu zahraj, aby had vynořil se ze tmy.A ty H

hraješ tak dlouho dokud se neukáže, znamení proradné a jméno prokleté. Pokaždé se žaludek napříč obrátí, když jeho jméno před očima máš, oči krvácí…

Ignoruješ to, ale dává o sobě každou chvíli vědět. Hra s ďáblem za doprovodu hříšné hudby, kterou nemůžeš ani slyšet. "Zatancuj si so mnou"

Moc odporně to zní.

Jak velká nenávist ve mně narostla, prorůstá mnou jako kytky, které se právě zakořeňují a rostou tak dlouho, dokud je někdo nevytrhne.

Odpustit? Neodpustitelné? Nepřichází v úvahu.

Máme svoje strachy, děláme pak pomalé kroky.

Krok sem, krok tam, zažívám časové skoky.

I když tam jsou vypjaté chvilky, hvězdy stále svítí, slunce stále vychází. Někdy to bolí, ale většinou jde o nedorozumění. Jsem ta poslední, která by chtěla narušit tohle souznění.

Nechci zanechávat stopy bolesti, vše snažím se dělat s citem a opatrností. Nejsme hračky, jsme citlivé duše, které není radno zraňovat. Vcítit se do druhého, empatie, je to jediné, co potřebuješ vnímat.

Cítím tu bolest, tu nejistotu, ten pocit v žaludku. Já nejsem ona a ty nejsi on. Snažíme si to uvědomit, ale ne vždy je to jednoduché. Nosíme jizvy na duši a je nemožné, aby se srdce nestřetlo s duší.

Mioooo, cos to zas napsala za bullshit.