when you're not around

Některé věci prostě nevysvětlíš.

Je to shoda náhod?

Otázek bych mohla pokládat mnoho, ale i tak bych se nikam nedostala.

Je to jenom hra mojí mysli?

A zase začínáš Mio.

Může za to hudba kterou poslouchám?

Není tajemstvím že bez umění nejsem schopná vytvořit svoje malé textové umění.

Pomáhá mi dostat slova z mojí hlavy, díky ní se dostanu hlouběji do svojí mysli.

Jak dlouho mě provázíš životem, jsi dar nebo prokletí?

Byla to má slova, která zapříčinila že jsem přesně o 5 dní později zažila mentální výpadek.

Věřím, že mnoho z Vás by mě nazvalo bláznem nebo cvokem..

To co stalo se, nedalo se vidět pouhým okem.

Je potřeba vnímat okolí.

A tak snažím se teď do oblak vypařit.

Jak daleko bych letěla, snad až ke slunci..

Ať oheň, který mne stvořil, zase spálí mojí existenci.

Dej mi prosím vysvětlení.

Než dojdu na konec, kde je propast vyhoření.

Je to cesta, nebo propast?

Jaká je šance předpovědět budoucnost pomocí slov?

Nebudu ti lhát, přijdu si jak ve smyšleném příběhu.

Jsem to vůbec já?

Tak dovol mi dotknout se, ať cítím.

Tělem mi proudí tvoje teplo a já se stále točím v kruhu.

Potřebuješ vysvětlení?

Ten pocit, nedokazuje vůbec nic.

Jsme prázdní ale zároveň plní.

Tak daleko, přesto cítíš že je blízko.

A i když se stále opakuji,

je to hudba, co dala ti život.

Byl to strach, který tě popohnal?

Ten vjem tu byl,

cítila jsem tě už před tím.

Byla to silná energie, která moje tělo pevně svírala.

Vyřkla jste jistá slova “Vy musíte být anděl”.

Duše ztracená a zoufalá, po pouhém obejmutí toužila.

Projelo to mnou velmi intenzivně..

Dodnes, to v mé paměti visí,

stejně jako Váš obrázek,

je to něco, co ve mně bude už navždy.

V mžiku pohltil mojí duši ďábel.

A v obojím, byl stejný záměr.

“Pomáhej bližnímu svému”

Jsem věřící?

Nebudu odpovídat,

tohle byla totiž otázka na Vás.

Byla jste to Vy, která tohle k životu přivedla?

Tak dotkni se mě.

Nad kým mám a nemám držet stráž?

Realista, vše musí mít logické vysvětlení.

A co čísla? Ta tě přesvědčí?

Cesty které se kříží, síly které nás ovládají,

v očích ti vidí odraz mříží, z lítosti náhle ledy tají.

Zavřená v kleci, ale s trochou trpělivosti..

Pokud nezeslábneš a tvoje tělo zima nepohltí.

Mysl zlomená, cesta ven utrpením prorostlá.

Tohle stvoření potřebuje čas aby se mohlo vyléčit,

ale i skrz tu bolest, dovolí ti osobní dotek.

Je to přeci jenom v hlavě, tak neplýtvej,

Máš totiž jenom jednu šanci.

“Duše je to jediné, co mi nedovolí být zcela chladným. “

“Hall & Oates - Out of Touch”