Tupec

Jak snadné by bylo vzdát se toho všeho,

jak sobecky by to na všechny působilo..

Přijde jí, že je na to už svým způsobem i připravená. Může to působit děsivě, ostatně to tak vnímá i ona sama.

Těžko říct kdy.

Darovat svůj život někomu, kdo o něj přichází a touží po něm, se jí zdál jako dobrý způsob odchodu.

Rozhodně nebyla typ člověka který by si nevážil svého života.

Začala pomalu hledat cestičky.

Přesvědčovala se o tom, že život, je zbytečná záležitost.

Je ponořená hluboko a její šance na záchranu..

Jak bys jí jen mohl vyslyšet.

Co jí má život naučit?

Co víc by jí mohl dát..

–

Byly to pocity, které přicházely z ničeho nic.

Připadám si jako šílenec, který si hledá cestu do Bohnic.

Na co jsem jen zapomněla?

Ta otázka.. celý den mi v hlavě zněla.

Kdyby jenom jednou a ne celý týden.

Znáš ten pocit sám, moc dobře.

Jako když zapomeneš na důležitý den.

–

Je čas..

Se toho všeho pro jednou vzdát.

A ať už si myslíš cokoliv, tak nebuď takovej tupec.

Tohle je totiž opravdu zvláštní místo.

Kde se tebou lidi můžou posednout.

Místo, kde lidi neznají hranice.

–

Co čekáš.. od hada.

Jediné co můžeš čekat je, že tě uštkne.