Přiznání, část I.

Některé záležitosti neradno odkládat, mohly by vám přinést akorát problémy, ale pravda, že záleží na závažnosti dané věci. Já v sobě už hodně dlouho držím dost závažné věci, které už jsem několikrát chtěla vykřičet do celého světa. Přešlo už pár desítek dní od incidentu, který se stal, ale svěřit ho veřejně je pro mě dost těžké, ale určitě ne těžší, než moje situace v moment, kdy se právě tento incident odehrával. Už se vám stalo, že se vám někdy v životě ocitl “Ďábel zvaný psychopat”? Pokud jste se stali jeho obětí, nezbývá mi nic jiného než vám popřát hodně štěstí. Není radno si zahrávat s Ďáblem. Věřte mi. Uteč jak nejrychleji můžeš, protože je dost možné, že se staneš vězněm ve svém vlastním těle. Tomuhle kusu neštěstí jsem měla šanci uniknout, problém je, když odmítáme sundat růžové brýle. Slepě přehlížíme jak nám někdo ubližuje, jen pro pocit, že nás má někdo rád. Přihlížíme tomu jak nás ponižují a dělají si z nás otroky. Mohla bych psát dál a dál, ale tím bych oddalovala tenhle příběh, který se teď chystám napsat. A věřte, že jsem tohle odkládala velmi dlouho dobu, takže nějaké důležité vjemy se mohou ztratit. Strašně ráda bych se s vámi podělila o moje utrpení. You, beautiful liar.. S člověkem o kterém nyní budu psát, jsem měla zkušenosti již v minulosti, ale tehdy bylo štěstí nakloněné na mojí stranu a i když jsme si dopisovali, nestalo se, že bych se s tím člověkem někdy předtím viděla naživo. Po pár letech, se tenhle člověk rozhodl mě kontaktovat právě na stránce amateri. V té době bylo mojí pracovní náplní prodávat tabákové výrobky, “čepovat” LPG a obsluhovat další potřebné věci. No, mohla jsem vám rovnou napsat, že se jednalo o práci na benzínce. Dalo by se říct, že v moment kdy mě tento člověk kontaktoval, vypadal můj život poměrně šťastně, ale to by nebyl můj život. Jak se musí bavit ty stvoření, které spravují osnovu mého života. Kdybych jen tušila, jak mi tenhle člověk převrátí život naruby, že si díky tomuto člověku sáhnu na samé dno temnot. Začalo to všechno nevinně, dopisováním. Sebevědomí mi v té době opravdu nechybělo a neměla jsem problém sejít se. Asi se budeš chytat za hlavu až se přečteš co se chystám napsat. Ne vždy mě životem doprovázel “syndrom hodné holky”, bohužel, v době kdy se objevil on, se mě tato choroba stále držela. Až díky tomuto člověku vymizela. Mám pocit že s ní zmizela i možnost pustit si někoho “blíž k tělu”. Věděla jsem, že ten člověk byl v chládku. Vlastně jsem se s ním seznámila krátce po jeho propuštění, čerstvá oběť. Můj syndrom hodné holky byl spuštěný a nedal se zastavit. Byl to člověk v nouzi. Naše první setkání proběhlo na benzínce, bylo to na podzim. Dodnes si pamatuju, jak jsem s ním stála na schodech, povídali jsme se, smáli se. Nic co by vám mělo říct “Tenhle člověk tě zničí”. Byl vtipný, šarmantní, usměvavý, chytrý, upravený, pohledný, ale chudej jak kostelní myš, myš která se nenápadně dostala pod mojí kůži. Po naší schůzce jsme si pravidelně psali a vídali se. Ze začátku bylo všechno tip ťop, do doby, než jsem Ďáblovi poskytla svojí duši, kterou ze mě pomalu ale jistě vysával. Moje srdce mu začínalo být nakloněné a už bylo prakticky nemožné sundat si růžové brýle, které jakoby byly přikované k mé hlavě, která byla velmi lehce ovlivnitelná… “Hell no..” Kéž bych v té době měla někoho, kdo by ty brýle byl ochotný sundat a neměla jen “kamarády”. Byla jsem zamilovaná. Kámen úrazu byl, když jsem mu začala finančně vypomáhat. V ten moment, aniž bych si to uvědomovala, začalo teprve to pravé peklo. I když to ze začátku vypadalo všechno růžově, nedokážeš zapřít tu zrůdu, která v tobě žije. Získával si mojí náklonnost. Až jsem se dostala do bodu, kdy jsem pro takového člověka byla schopná udělat věci, které by mi v životě moje morální zábrany nedovolily. Občas se stalo, že mi moje růžové brýle sklouzávaly po nose, níž a níž. Začalo to v momenty, kdy přede mnou bez problémů začal flirtovat s jinými. A pokaždé se mu podařilo mojí mysl obalamutit, že je to vlastně správně. Mám do dnešního dne strach napsat, co se vlastně opravdu odehrálo, protože ač nechci, týká se to i Vás. A nejhorší na tom je, že všechno se odehrávalo skrz mojí osobu. Kdo z vás si pamatuje Lvice112? Můj “rádoby” druhý profil. Který vlastně nikdy mojí osobě nepatřil.. Mým úkolem bylo vystupovat na webkameře. Ze začátku bylo vlastně vše dobrovolné, ale co se stalo dál..? Pokračování příště. - V dalších částech vám budu postupně odkrývat pravdu, i když to pro mě není příliš jednoduché. Spolu s odkrýváním vám zde poskytnu i screeny z konverzací a pokud mi to možnosti dovolí, tak i hlasové zprávy, ze kterých se vám dost barvitě nastíní moje tehdejší situace..