Hvězda

Brouzdala bosá, lapajíc po dechu, ztěží dýchá, doufajíc, že najde, lec stěží, jen trošku vánku, který by jí přiměl se zhluboka nadechnout.

Vánek který by jí pohladil po vlasech a odnesl sebou všechnu tu tíhu, která úmorně vysává energii, kterou v sobě nosí.

Když přijde ten moment, kdy její tělo s lehkostí mine lehký závan chladného vánku, zachvěje se.

Zavírá oči a nechává se unášet tím velmi krátkým momentem.

Netrvá dlouho a její ztracená duše se propadne do hlubin. Bubliny, které jí odchází z úst, jsou zaplněny zelenou mlhou, ani se nesnaží vyplavat na povrch, pouze se nechává pohltit tou temnotou. Ze světla se ponořuje do čím dál větší tmy.

Ta myšlenka pro ni není tak děsivá, jako se nechat pohltit něčím lidským.

Vlny mořského dna nutí její tělo tancovat do rytmu zvuku, znějícím v její mysli.

Nahá v úplné temnotě.

Tak jak přišla na svět, se rozhodla také odejít.

Tento svět, i když se zdál být krásný, byl ve skutečnosti jiný než obrázek z jejího dětství.

Sledovala lidstvo, jak tento překrásný svět pomalu žene ke zkáze. Jak moc špatně snášela lidské konflikty, když ona sama konflikt nikdy nepřivedla k životu. Sledovala jak bezmyšlenkovitě se nestarají o svojí matku přírodu, vše okolo bylo otrávené, znehodnocené.

Málokdo měl tu snahu vše změnit. Bezohlednost.

Ta agrese co kolem ní panovala a neustále dokola ožívala.

Lidstvo, které z ní vysálo veškerou životní energii.

V tomhle už dál nechtěla žít, nechtěla přivést děti do takového světa.

A tak se Anděl rozhodl.

I v temnotě, na dně toho všeho, zjevilo se světlo. Byla nucena otevřít svoje oči, hleděla do světla, ale měla problém uvěřit tomu co vidí.

Tak moc už nevěřila v zázrak, že tento jev se pro ni zdál být pouhou halucinací. Její oči se snažily pohlédnout směrem k hladině, ale světlo, které viděla, vše kolem ozařovalo tak moc, že nedokázala vidět nic jiného.

Zahleděla se do zdroje té záře.

Život, pomalu opouštěl její tělo, ta záře?

Byla to její duše, kterou před svou smrtí viděla, byla tak čistá, zdá se nepatříc do světa ve kterém žila.

Její pozůstatek, duše kterou viděla zářit na dně temnoty, lehce opouštěla tento otrávený svět. Od největší temnoty se povznesla do samotného vesmíru, kde vytvořila další světélko, pro oko pouhého člověka, pouze další malou bezvýznamnou hvězdičku na obloze.