Hodnoty.

Tápám. Nevím co tu dělám a proč tu vlastně jsem. Následuju tě “Jedenáctko”, ale začínám mít pocit, že nejsi až tak osudová. Neustále zkoušíš mojí trpělivost. Co čekáš? Změnu? Posun? Najít směr..?

Neustále ztracená s pocitem bezcennosti.

Jako člověk uprostřed moře, na malé záchranné lodičce. Kolem mě je jen jedna velká slaná louže, do které když skočím, tak se zanedlouho utopím vyčerpáním, pokud se vzdálím daleko od své loďky.

Přitom realita je taková, že jsem svým vlastním vězněm.

Snažím se vzdalovat realitě..?

Kde je ten smysl.

Nemůže to být přece všechno jenom o dětech.

Smrt.

Žiju, abych mohla zemřít.

Co mi život dá a k čemu mi to bude po něm..

Čekala jsem na nějaký signál, něco.., ale nedostala nic.

Pouhé ticho.

“Nepatříš sem”

Přejít ten most, odpoutat se od života.

Nevidím žádnou jinou cestu nebo jej nechci vidět?

Dřímá ve mě lidská zrůda.

Není ukrytá tak hluboko, pokud jsi dobrý pozorovatel.

Flustrace.

Proč jsem taková.

Opravdu by bylo lepší, pro oba dva.

Mám pocit že nad sebou nemám žádnou kontrolu.

Nechci nikomu ubližovat, ale dělám to.

Nesnáším sebe a svůj život.

Proč si smrt nevybírá ty pravé.

Jeden velký stresující bod.

Je pryč a moje hlava si to asi stále neuvědomuje.

Tohle je vlastně hatmatilka, kterou dávám dohromady už několik týdnů. V den, kdy jsem napsala svůj předchozí blog, zemřela osoba, která mi byla velmi drahá..

A když vám umře anděl, něco se ve vás změní.

Nebo aspoň u mě to tak je.

Potřeba víc chránit lidi na kterým vám záleží. Postavit se před ně, jako ochranný štít, aby zůstali v bezpečí a přinejhorším, šíp zasáhne vás.

Ve svém životě nemám moc lidí na kterých mi záleží.

Těžce ovladatelná, nepředvídatelná, stačí málo a zapálíš požár.

Tahle vlastnost se mi vlastně začíná líbit. Přestávám se ohlížet, tak přidej další poleno.

Věř mi že nebude trvat dlouho a budeš litovat.

Kam tohle vše povede? Nemám zdání.

Bude to zlo ve mě sílit?

Nemám od kudly daleko.

Je to část, kterou nedokážu ovládat, i kdybych chtěla sebevíc?

Poddávám se tomu a začíná mi být jedno kam až to zajde.

Proto buď opatrný, hrát si s ohněm se nevyplácí, pokud nejsi pravý hráč.

Jakmile škrtneš sirkou, už se to nedá vrátit.

Nečekej pomoc, shoříš a zbyde z tebe jenom prach.

…

Měla bych se stát silnější.

A začít trošku víc pracovat s tím, jak jsem ofenzivně agresivní. Co tím vlastně myslím?

To že zesílím a začnu dělat cokoliv pro to abych se už víc nemusela bát, i kdyby to znamenalo se rvát.

Chlapi ze mě udělali zmiji.

A pravda je taková, že se nebojím uštknout.

Už mě nevyděsí tvůj postoj, půjdu klidně až k očím, protože já už se sebou vysírat nenechám.

To, že jsem emočně nestabilní, bylo chvilku v mojí hlavě považováné za negativní vlastnost, ale do jisté míry.. To tak neberu. Začala jsem tohle používat v můj prospěch. Místo abych se rozbrečela, začnu být agresivní. A když to začne, je těžké hledat tlačítko na vypnutí.

Vždycky jsem to totiž já, která má iniciativu říkat věci tak jak jsou. A i když mě to přivádí do potyček v realném životě, tak už nemůžu být dál tím, čím nejsem. Nebudu přikyvovat a přehlížet neohleduplnost co se děje kolem.

Přiznám se ale k něčemu, co trošku trápí mojí mysl.

A to je to, že jakmile dám volný průchod, za dveřmi může číhat smrt.

Už jednou to tu bylo.

Vím že to je špatně, ale nevyčítám se to.

Projektovala jsem to.

Do nesprávného objektu.

Muži jsou problém.

Kde je teda řešení?

Pomalu ve svojí hlavě hledám odpovědi.

Tyhle rány nezahojí pár náplastí.

Jestli máš zájem, měl bys zlepšit svůj postoj.

Protože já začala nacházet svojí hodnotu.

(rozepsané od 17 června 3:00h / pokračování 10 července 1:03h / pokračování 21 srpna 0:23h / DNES konec 7.září 0:02h)

Poslední zveřejněný příspěvek = 11.5. = smrt babičky

Článek byl dopsán v čase 3:44 3+4+4=?

Číslo 11, je číslo mého narození, životní číslo z pohledu numerologie. Jedenáctka provází celý můj život.

A já měla týden tušení.

Tohle nebylo zdaleka poprvé. (Dopsáno 0:38 / Nejvíc vtipné na tom je, že dokud jsem tento článek nedala na Wix, nevšimla bych si o čem jsem začala psát před těmi 4. měsíci, většinou otevřu dokumenty a okamžitě jdu napojovat.)