brodění temnotou

Jsou to představy. Málokteré se uskuteční. Ať už se vidím ve vězení mezi černýma tlamama, nebo v pouliční potyčce, která se vyhrotí víc, než bylo ve skutečném světě.

Všechno sebou nese zkušenosti.

Stejně tak jako bolest.

Za každou cenu se chceš vyhnout bolesti?

A tady přichází ten bod zlomu.

Fyzická bolest není něco co mi přináší obavy.

U každé tvrdší rány se nemusíš bát o to, že by se nezahojila, narozdíl od..

Otevírá se mi díky zelené spousta odpovědí.

Je to mocná čarodějka.

I když mi ubírá na síle.

Moc dobře vím co dělám.

Neztrácím kontrolu.

Jsem rebel tím správným způsobem.

Když ublížím, tak nepochybuj o mém kroku.

Když to byla chyba, uznám a přiznám.

Proč stále hledáš chyby?

Budeš odsouzený k životu plného osamění…

…pokud tedy nehodláš zaplnit to prázdno zvířaty.

Jak mám milovat jen jednu jedinou osobu, když jí k sobě nejsem ochotná ani připustit.

Odehrávají se tam noční můry.

V životě je opravdu malá pravděpodobnost.

Jsou to ty nejhorší scénáře které tě můžou napadnout.

Protože pravá radost už mu není známa.

A tak je jeho svět plný temnoty.

Pokud tohle chápeš, jsi chytřejší než jsem myslela.

Je to intenzivní.

Ten strach tam je stále ukrytý.

Na povrchu ho však nikdy nezastihneš.

Akorát probudíš tu zmiji, kterou Jste stvořil.

Zahltí ti hlavu?

Mám na mysli to, co Vy, nikdy vědět nebudete.

Potřebuju ale vědět jak ustojíš to, co se chystám říct.

Nejlépe ti porozumí ten, který je ve stejném kruhu.

Jen aby opět neuštknul štír.

Ale i bestie se dají ochočit.

To noční osvětlení, lampy kterým hledím do očí.

Propojené, skoro všudypřítomné.

Kolik tajemství máte vy?

Nejednou jste mě doprovázely mojí cestou.

Ať už byla špatná cesta nebo mi vnesla světlo do života,

jedno je jisté. Jsi tichým průvodcem.

Nepotřebuju zachránit. Tou vodou se brodím sama už tolik let a ne vždy se brodím. Dokážu si cestu na břeh najít sama. A i když si myslíš, tak nemysli.

Jsi jen nástrojem.

Půl roku s ním mě naučilo dost.

Nepochybovat.

Nepřestávat vnímat.

Dokážu tě přečíst rychleji, než si myslíš.

U některých je to těžší oříšek, ale to protože stojím sama proti mému horšímu já.

Můj život je díky tomu všemu bohatší, než život kdejakého boháče. Takže i když se občas brodím, div nebojuju o dech, tak je to něco, díky čemu si pak víc vážím všeho kolem.

A když odtahuješ se, vím, že je to tvými city.

Protože vím jaké je žít tenhle život.

Ale já se ráda brodím, díky tomu jsem o něco silnější.

Tu zrůdu živíte, ale i když tam je, může sama zvolit, jakou cestou půjde.

Záměrně si občas ale nevybírá správnou.

Je to sebedestrukce, pokus o to aby vzešlo ještě silnější já?

Tak nech mě se brodit, buďto budu silnější nebo se jednoho dne utopím.