Lidé.

Nemůžete mi říkat jak se mám cítit, ani říkat co bych měla dělat se svým životem. Přesvědčovat mě o vaší pravdě, když moje pravda je jiná. Nemůžete cokoliv. Jen já rozhoduju, a ty se můžeš klidně zbláznit, že nestala jsem se otrokem tvých slov. Nemůžete mi říkat co je špatné a co je dobré. Máme příliš rozdílné světy. Tuhle noc nic neříkej.

Ať vyhneme se rozepřím, ať můžeme žít šťastný život.

Good life.

Lidé říkají, lidé si šeptají.

Proč záleží ti tolik na názoru lidí, kteří nejsou součástí tvého života? Jediný člověk na kterém opravdu kdy opravdu záleží, je vždy ten, který čte tyto řádky

Lidé.

Lidé

A zase a stále.

Lidi jsou problém.

Nikdo není stejný, každý z nás je jedinečný.

Někteří z nás jsou dobrosrdeční a dali by život za své lidi a někteří by vás obětovali za jejich život.

Je člověk, za kterého by jsi obětoval život, schopen obětovat i ten svůj za ten tvůj?

Není to jen přetvářka? Není to jen pozice?

Není to pouze citová manipulace?

Neříkej mi co je dobré a co špatné.

Život jde dál, lidé budou přicházet a odcházet.

Lidé se časem budou měnit.

Nedovolí mi pustit návštěvníky dál.

Při každém dalším kroku se vstup uzavírá, čas utíká.

Při každém tvém zakopnutí, cesta se prohloubila.

Nedovolí jít ti dál, je to mocná čarodějka.

Sleduje každý pohled, každý krok.

Nemůžeš projít dál, úmysly jsou zlé, duše nečistá.

Co přiměje čarodějku k tomu aby nepoužila kouzla svá?

To záhadou je mně i Vám.

Lidé se časem mění.

Jsem tedy člověk?

Ale když to lidé říkají.

Musí na tom být něco málo pravdy..

Lidé říkají..

Good life

Někteří jsou jako pobíhající mor.

Jsme krysy, které řeší cizí životy.

Ničíme vše živé kolem nás.

Co by se muselo změnit?

K čemu jsem odsouzena?

Co znamenají ta čísla která doprovází můj život.

Je důležité si pamatovat, že jediné kam tvůj život spěje, je smrt.

A kam zavede nás náruč smrti?

Přece nemůžeš se mě bát, když ukážu ti tajemství, které toužil jsi celý život znát.

Pomalu zabíjíš mě, samoto.