LMD

Až budeš mít ten pocit, že to světlo, které uvádělo směr ve tvém životě, najednou zhaslo..

Neuvěřím, dokud neuvidím že mé tělo opouští.

Co bude potom?

Ta slova není těžké pochopit.

Je to procházka, vývoj událostí, které nepochopí každý jedinec.

Musíš mít průvodce, ten tě touhle dlouhou cestou povede.

Denně vstřebávám tolik informací.

Každodenní boj s mojí morálkou.

Když do uší ti podmanivě šeptá.

Jak ďábelské.

To rohaté stvoření s krvácející růží mezi rty,

co mě tentokrát v životě chceš naučit?

Pokaždé klepeš na dveře.

“Knock, knock”

Chodíš si sem jakoby nic.

Co tím sakra sleduješ.

S odpovědí nepočítej, čeká tě jen škodolibej úsměv.

Čeká na ten moment, kdy to světlo zmizí,

kdy nastane tma a plameny tě pohltí.

Utéct do vesmíru a proměnit se v jednu, mezi miliardou hvězd. Být světlem, které tě celý život bude vést.

Aby, když se ztratíš a budeš bloudit, zavedl tě správným směrem.

Cítím tvojí bolest, slyším tvůj křik.

Nebyla jsem jediná, která nechala otrávit..

Otevři oči.

Ztrácím kontrolu.

Bereš a bereš, lámeš mě na kusy.

Padám dolů, ty už mě nechytíš.

Pomaličku ti uniká život..

Je to jako nemoc.

Skoro volání o pomoc.

Kde je ten důvod k žití, tak neprodlužuj moje trápení

a vem si zpět to, oč jsem se neprosil.

Život není pro tvora jako já.

Každý večer v slzách, procházky v nejhorších nočních můrách. Doufáš že nalezneš způsob, jak mne zbavit života.

Uznávám že je to sobecké, ale celý můj život byl plný rozdávání sebe sama.

Mám právo být sobec bez života.

Mám právo vypustit svůj život ze svého těla.