Na život a na smrt

22.4.2021 00:21 Vždycky mi trvá než ze sebe něco dostanu. Obzvláště ve chvíli, kdy si sama potřebuju ujasnit co vlastně chci. Ne vždy je jednoduché najít se. Zjistila jsem že moje posedlost jedním člověkem, měla svůj důvod, ale rozhodně nebyla taková za jakou jsem jí měla.

Byl to můj světlý bod.

Ve chvíli kdy byl svět plný temna.

Nedávno jsem se pozastavila nad yůtůberem, který mluvil o svém pokusu o sebevraždu a celý jeho příběh.

Pomyslela jsem si, jak slabý ten člověk asi musí být. Vlastně si teď říkám, jestli moje myšlení není příliš chladné. Ty okolnosti mi totiž nepřišly až tak drastické.

Vrátíme se ke světlému bodu.

Moje nedávná návštěva temného údolí nedopadla, jak jinak, než tragicky. Člověk má na nosu ty růžové brýle. Ne každý člověk si zaslouží vaší pomoc.

Dostala jsem se z jedné kapitoly svojí noční můry.

Moc dobře si uvědomuju co se stalo.

Romantická duše, stále chci věřit, že se objeví něco wow.

Happy end jako z pohádky.

Vyhýbám se.

Vaše pohledy mi vyvolávají úzkost.

Kolotoč. Opravdu, ale opravdu nevítaná věc v mém životě.

Je ve mě.

Momentálně svoje pocity zajídám jídlem, pokud je tedy díky čemu, protože nepřítomnost jedné věci vede k úplnému opaku. A tím je pdo sebe se vůbec něco dostat.

Cítím jak moje tělo trpí, jednou má jídla, že ani žaludek nestíhá a pak.. nemá naopak vůbec nic. Mluví na mě. Doslova křičí hlady.

Jak najít rovnováhu?

Koukám tak na jeden seriál, říkám si, jak krásné to je. On tě tak miluje, zabijí pro tebe, stará se o tebe jak o princeznu… A ty co? Nedokážeš to ocenit. Miloval tě, dával ti svojí pozornost a pomohl ti v osobním rozvoji. Našla si milence.

Nevěstě hlavu, nakonec tu kundu kuchnul a našel si spřízněnou duši.

Nežeru to tolik jak si myslíte. Jen sním, o tom, jaké by tohle asi bylo v reálném životě. Přemýšlím jak bych se zachovala já sama.

Dozvíš se o svém příteli, který ti z domu ukradl spodní prádlo, že je navíc i vrah.

Ale vlastně je jako Dexter, dalo by se říci, zabijí jen ty špatné. Ty, co si to opravdu zabijí.

Záleží na spoustě aspektech.

Ve výsledku ale z obou dvou vyklubali vrazi.

Tzn. tahle věc to moc komplikuje.

Jsem šílená, odpověď vědět nechcete.

A já bych určitě měla zrovna tu smůlu, že by se mi na paty přilepil totální mačo psycho zabiják.

Ležím teď se svým kocourem v posteli.

Mojí psací můzu vyrušuje televize z vedlejší místnosti. NESNÁŠÍM TO!

Vlastně nesnáším veškeré zvuky které by mě vyrušovaly, jakmile už mám v pokoji úplnou tmu. Proto mě asi domácí vytrestala novou rodinou co máme za sousedy. Najala byt párečku, to by nebyl takový problém, kdyby neměli uplakaný, uječený mimino.

Fuuha. Ne fakt. Nejsem a věřím že asi nikdy na tohle stavěná nebudu.

Nevyvolává to ve mě správné myšlenky.

Vlastně, bych se přirovnala k bestii a nepochybuju o tom, že bych Jí byla i ve vašich očích.

Blik Blik.

Je čas na změnu.

Bylo a je.. Tolik věcí co jsem vám chtěla napsat a pustit vás víc k sobě.

Někdo už se v mé osobě viděl.

Někdo určitě ovlivnil svojí reakcí další dění.

Někdo pochopil že jsem snílek, pochopil že nedokážu otevřeně mluvit o svých citech, pochopil že mi vždycky víc záleželo na něm, než na mě samotné, pochopil že činy pro mě mají větší váhu než zlato, pochopil…že nehledám pozemky, peníze, majetek.

Vždycky mi tím nejcennější bylo to, co probíhalo.

Naše pohledy při kterých se mi vaří všechna krev v těle, srdce mi buší..

Naše společné usínání, objetí, úsměvy, letmé doteky..

Tvůj neplánovaný příjezd.

Někdo vodítka ignoruje a někdo…

Neřekla bych že jsem úplně stará škola.

Vždycky mě víc dokázalo ohromit nečekané.

Internet je pomocníkem hodně lidí beze vztahu, ale narozdíl ode mne.. Já nikoho nehledala, vždycky se někdo objevil.

Jeden mi napíše obsáhlou omluvu, po příjmutí omluvy se z toho časem stává víc. Neviděli jsme se a přesto.

Toužila jsem po něm.

Ale tenhle příběh neměl šťastný konec.

Vlastně jsem z toho nakonec vyšla jako manipulativní holka.

Jsme dospělí, a když něco nechceme, vždycky máme právo na to říct ne.

Mohla bych vám toho vyprávět tolik.

Jak moc by se mi ve skutečnosti ulevilo, kdyby někdo mohl znát všechna moje tajemství.

A jak moc nemožné chtít, aby ten někdo byl můj budoucí "tvor"? Na život a na smrt..

Abnormální.

Už bych chtěla zastavit

Nechávám zde opět kus sebe

Doufajíc, že se tu zase příště naleznu

Ve tmě plné nočních můr

Kdy ti zelená nestačí ke štěstí

(je půl jedné ráno, Edit, opravovat se... Jak to říct, nechce se mi a radši půjdu spát)