Co to sakra..?

25.5.2018 22:33 Proč zrovna já? Začínám sledovat jak je celej svět kolem mě zkažený a nemůžu najít jediný světlý kout. V nové práci jsem nesmírně spokojená, ale... Bez něho by to přece nešlo. Nemůžu konkretizovat situaci, ale zkrátka dneska už to byla poslední kapka, když si kolega přes nějaké papíry v práci zjistil moje číslo, což se myslím ani nesmí? A zkrátka mě to dost obtěžovalo.. Ani jsem mu už neodepisovala a on stále psal, až před chvilkou nastal klid.

A teď mám jít do práce... Ani do očí se mu nebudu schopna podívat a bude akorát dusno.

Ale to není to jediné, celkově mi přijde že je tam na mě od chlapů vyvíjen dost velkej nátlak ohledně narážek.

No..asi jinej vesmír. Čím dál tím víc myslím na to, jestli přece jen není lepší zůstat sama.. Ale sakra, sama moc dobře vím, že mi ten chlap prostě aspoň večer v tý posteli chybí. Ale, ano, stále to ale, nejsem tak zoufalá (a pitomá) abych se tahala s kolegy, a se starým..? To už vůbec nehrozí.

Jsem jak magnet na.. Ani nevím co jmenovat konkrétně.

Fakt už začínám být zmatená a kolikrát už ničemu nerozumím. Myslím na to k čemu je vůbec dobré žít a zase skončím akorát dumáním o tom, co se sakra děje po smrti. Občas mi tohle všechno přijde jako obrovská píčovina.

A proto bych jednou chtěla zkusit něco jako.. "vyvolávání duchů", nějak tak jsem tomu říkala jako malá holka. Někteří si asi řeknou že musím být praštěná na hlavu. Jsem i v mém věku člověk s dost velkou fantazií. A dost zvědavej, ale taky vím, že tohle není žádná sranda.

Byly doby, kdy mě pohled na malé děti nějak.. Nebral, nic mi to neříkalo, ale poslední dobou to nějak přešlo.

Chybí mi to teplo, ty chladné i žhavé polibky, objimaní se, válení se, povídání o blbostech a praní, pošťuchování, kousání.

Stále nejsem schopna k sobě nikoho pustit a těžko říct kdy vůbec budu.

Teď, jelikož jsem unavená z dnešního nic nedělání, žraní a cvičení, půjdu spát a snít o tom, kdo mi ukáže, že stále existuje světlé místo v téhle noční můře.